Na prezidentu Zemanovi nám může vadit mnoho věcí. Pije, kouří, je krapítek hrubián, překračuje ústavní pravomoci a z vládních úřadů udělal na pár měsíců dojné krávy pro partu druhořadých veksláků ze SPOZ. Ale dejme tomu, pořád nejde o nic extrémního, když to srovnáme s takovou Ukrajinou nebo Rumunskem. A občas se dokonce zachová i jako státník (cesta do Afghánistánu).

Čím dál více se však děsím projevů, která posouvají Zemana spíše na úroveň zavrženíhodných a nebezpečných kreatur, jakými jsou Le Pen nebo řecký Zlatý úsvit. Mám na mysli spojenectví s předním českým antisemitou Adamem B. Bartošem. Toho času novinář v iDnes, v současnosti autor seznamu pravdoláskařů a jiných Židů, grafoman objevující židozednářské spiknutí i v piksle od jogurtu a s rétorikou dvou století starých pamfletů, které popisovaly Židy jako parazity národů, které podřezávají panny při šábesu.

V minulosti se přisál už na Václava Klause, v okruhu už tak dost exotické Hradní partičky Hájka a spol. ovšem neměl šanci vyniknout a obstarával spíše špinavou práci na svých názorových webech. Během prezidentské volby se plně postavil za Miloše Zemana a do už tak vyhrocené volební kampaně přikládal polínka v podobě vylhaných, avšak vysoce sdílených zpráv o propojení Schwarzenberga s židovskými bankéři nebo paradoxně s nacisty. Na mnohé lidi tato závažná „novinářská“ zjištění zapůsobila velmi silně.

Bartoš si za své příkladné služby novému prezidentovi vysloužil pozvání na předávání státních vyznamenání 28. října. V situaci, kdy nebyli na slavnost prvořadého významu pozváni rektoři českých univerzit, se autor knihy Obřezaná republika bez problémů dostal vchodem pro VIP, ačkoliv tvrdil, že byl akreditován jako novinář.

Možná jste před pár dny zaznamenali prapodivný bonmot Miloše Zemana, že by za ministra jen stěží jmenoval pedofila. Proč zrovna pedofila, vyplynulo z Bartošova provolání prezidentu republiky, v němž varuje před jmenováním dvou lidí podezřelých ze sodomie a pedofilie. Je možné, že to byly právě Bartošovy tamtamy, které Zemana k takovému výroku vedly? Vzhledem k tomu, že Bartoš je jediný, kdo podobné věci tvrdí, je to velice pravděpodobné.

Bartoš dále před pár dny oznámil, že se ujal vůdcovství marginální strany Právo a spravedlnost, kterou současně přejmenoval na Ne Bruselu – Národní demokracie, v níž hodlá sjednotit euroskeptické hlasy. Základní stanovy programu jsou potom vlhkým snem Vladimira Putina a dalších hogofogo konzervativců. Zakázat a trestat se budou homosexuálové, muslimové, nevládky a zrádci národa (a jako vedlejšák nechybí ani povinné vystoupení z EU).

Bartoše nelze brát na lehkou váhu. Z podivuhodné a úsměvné kuriozity českého internetu (ve stylu nebožtíka Michala Kolesy nebo Henryka Laholy) se znenadání stal politikem s úspěšnou a navštěvovanou hlásnou troubou Parlamentní listy. Bartošovi nedělá problém se otevřeně hlásit k odkazu protektorátního Národního souručenství – právě heslem nechvalně známé kolaborantské organizace „Vlasti zdar“ ohlásil Bartoš na Facebooku vznik nové strany.

Něco takového by si nedovolili ani Okamura s Vandasem, a to z prostého důvodu. Bartoš na rozdíl od zmíněných prospěchářů svým paranoiám skutečně věří, a čím více tyto bludy sílí, tím silněji proti nim začíná bojovat.

Antisemitismus je u nás – v porovnání s takovým anticigánismem – vyloženě okrajovou záležitostí. Není aktuální, nelze na něm populisticky stavět kariéru. Bartošovy průpovídky o sevření Česka v osidlech mezinárodního Žida mají za úkol jediné – abychom si na ně my citlivější zvykli a nechali se uchlácholit zdánlivou blbostí takových prohlášení. Však kdo by věřil něčemu takovému, po holokaustu? Bartoš sonduje terén a stává se bezohlednějším a útočnějším. Je nepředstavitelné, že takový člověk není v demokratické společnosti ostrakizován (neplést si se zákazem!), ale tiše podporován z nejvyšších politických kruhů.

Pokud nehodlá Miloš Zeman zahodit veškerou kredibilitu prezidentského úřadu, měl by se od Bartoše a jeho strany co nejostřeji distancovat, jakož i přestat využívat Bartošových dezinformací a fám. Jinak už lidé nebudou mít jediný důvod si jej vážit.